Maruška s Radanem zachránili Lunu hned dvakrát...
...jednou z útulku a podruhé ze separačky

Luna je fenka z útulku, která se do Česka dostala z válečné zóny na Ukrajině. Krátce po adopci se u ní začala naplno projevovat separační úzkost. Sama vydržela jen pár minut a po odchodu páníčků ničila žaluzie, lišty, oblečení i další věci v bytě.

Její páníčci nejdřív zkoušeli hledat řešení sami – včetně tréninkových plánů vytvořených pomocí AI. Jak ale sama panička zpětně říká, chyběla jim struktura, podpora i jistota, že postupují správně.

V programu Učení samoty jsme začali úplně od začátku. Den po dni, krok za krokem, s tréninkovým plánem připraveným přímo pro Lunu a průběžně upravovaným podle jejích reakcí.

Dnes Luna zvládá více než 4 hodiny samoty a většinu té doby prospí. A její páníčci říkají, že největší změnou nejsou jen hodiny na časovači, ale to, že se jim vrátil obyčejný život – můžou spolu zase zajít do fitka, na oběd nebo do kina, aniž by měli strach, co najdou doma.

A tady jsou jejich zkušenosti s programem Učení samoty: 

Jak vypadal vás život se separačkou Luny? 

Separačku jsme řešili poměrně krátce, protože Lunu jsme si vzali z útulku v listopadu 25 a v té době jsem nebyla zaměstnaná. Problém to začal být, když jsem si v únoru 26 našla práci. Manžel pracuje z domu, tak nemusela být moc sama, ale občas potřeboval něco zařídit a to jsme zjistili, že to jen tak nepůjde. Nezvládala být sama ani 5 minut.

Luna ráda všechno kouše, takže když něco našla, tak to rozkousala. Třeba moje kalhoty, nebo různé plasty, co si vytahala. Když byla zavřená v obýváku a neměla prostor chodit po bytě, tak ničila žaluzie a lišty... 

Ničení věcí je asi pro majitele náročnější, protože se pak bojí i o majetek a o to, aby pes nesnědl něco, co nemá. Znám bohužel majitele psů, kterým pes "jen štěká", tak to neřeší, i když to je pro psa určitě velký stres a může to obtěžovat sousedy. Ale ničení věcí jsme řešit museli a chtěli. 

Jak moc vám separačka zasahovala do běžného života?

Změnilo to naše fungování s manželem. Nemohli jsme spolu nic podniknout, pokud jsme neměli pro Lunu hlídání. Bylo to hodně depresivní. Ona je hodný pejsek, ale toto bylo opravdu psychicky náročné

Co všechno jste před programem zkoušeli?

Asi nikoho moc v dnešní době nepřekvapí, že jsem zkoušela nějaké "tréninky" dle AI. Ale nemělo to strukturu a člověk u toho nevydrží, pokud tomu nerozumí a nevidí postupné pokroky. A taky mi tam chyběla podpora, tak jsem u toho nevydržela.

Prostě to nefungovalo. Na ten trénink je potřeba mít znalosti, a na to nemá člověk úplně kapacitu řešit to sám. Proto jsem byla ráda za to, že jsem narazila na vás a měla možnost to řešit s pomocí a nebýt na to sama.

Co byl pro vás během programu největší AHA moment?

Že bez trpělivosti to nejde a pokud se pejsek zasekne, je to normální. A hlavně mi došlo, že to opravdu zabere spoustu času a trpělivosti. Což mi ze začátku přišlo šílené, že budeme minimálně půl roku trénovat. Ale určitě se to vyplatí z dlouhodobého hlediska.

Co vám nejvíc pomohlo to nevzdat a postupně dostat Lunu až na současné 4 hodiny klidné samoty?

Ta podpora. Ta je hodně důležitá. Když to s vámi někdo prožívá, tak se na to nevykašlete. I když prostě někdy není síla, trénujete :-)

A určitě vedení zkušeného trenéra :-) A taky musíme pochválit Lunu - ona se adaptovala na trénink skvěle. A samozřejmě je důležité, aby člověk měl motivaci a chtěl tomu psovi pomoci od stresu. Aby se cítil v klidu, když je sám. A to nás hodně motivovalo

Jak to vypadá se separačkou Luny teď? A jak teď vypadá váš život - změnil se nějak?

Předtím, než jsme si Lunu pořídili, jsme chodili do fitka. A teď jsme se k tomu po půl roce tréninku vrátili. A byl to úžasný pocit! To fitko tak, ale hlavně sledovat Lunu na kameře, jak si spokojeně spinká na gauči. A my přitom můžeme být ve fitku a pak jít na oběd do oblíbené restaurace a nestrachovat se, co bude doma rozkousané :-)

Teď můžeme jít zase s manželem na rande, vyřídit si různé pochůzky, aniž bycom museli shánět kvůli každé půlhodince hlídaní. Život se nám prostě vrátil do normálního stavu předtím, než jsme si Lunu pořídili. Hlavně v tom jak jsme fungovali jako pár.

Co byste dnes udělali jinak, kdybyste mohli začít znovu?

Vyprdla bych se na to, že to zvládnu sama a hned zkusila někoho najít, aby mi pomohl. Ušetří to čas i nervy.

Doporučili byste program Učení samoty dál?

Určitě. Doporučuju ho všem lidem, kteří chtějí pomoci svému psovi, aby nezažíval takový stres z toho, že ho opustíme. On za to nemůže a je cesta ho naučit, že když odejdeme, nic se neděje. Tak proč toho nevyužít?

Nebudu lhát - bude to náročné. Vezme vám to hodně času, ale stojí to za to. Dostanete spokojeného pejska a vy budete psychicky taky úplně jinde.

Takže určitě se vyplatí do toho jít. Zjišťovat si samotné know how zabere moc času. A také člověk potřebuje podporu při tom procesu, protože to není za týden vyřešené. Neumím si bez podpory představit, že bychom to dotáhli až do bodu, kdy Luna vydrží cca 4 hodiny sama. A ještě se snad časem dostaneme na těch 8 hodin :-)